DEKADENCE
„Jediní lidé, jejichž názorům teď naslouchám s úctou, jsou lidé mnohem mladší než já. Mám dojem, že jsou přede mnou. Život jim zjevuje své nejnovější divy. Pokud jde o starce, těm ze zásady odporuji.“ (Oscar Wilde)
Přestože dnes o dekadenci mluvíme jako o samostatném směru, dříve byla vnímána spíše jako nekvalitní projev tehdejších literátů, neboť ve francouzštině toto slovo znamená „úpadek“. Dekadence byla v podstatě reakcí na měšťanskou společnost, kterou se zároveň svými projevy snažila šokovat. Umělci se postavili do pózy aristokratů, kteří opovrhují davem a tradičními společenskými hodnotami. Ve svých dílech vyjadřují nenávist k ženě, lásce nebo citům. Roli cyniků doprovází lehkovážnost a necitelnost. Dekadenti – často inklinující k estetismu – provokovali své okolí výstředním životem a nekonečným pesimismem. Hlavními tématy jejich děl se tak stala marnost či odmítání životní perspektivy. Tuto myšlenku výstižně vyjadřuje Oscar Wilde: „Umění žít. To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili. Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku a vrátili se k helénskému ideálu. Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu, bohatšímu, než je ideál helénský. Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem, v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“
OSCAR WILDE
„Mám velmi jednoduchý vkus – vždy se spokojím s tím nejlepším.“
Oscar Wilde (1854, Dublin – 1900, Paříž) – dekadentní dramatik, prozaik a básník irského původu – patří k autorům, jež si zaslouží obdiv, a to nejen pro jeho dílo, ale také odvahu a přímočarost, které byly alfou a omegou jeho bouřlivého života. Velkou roli v osudu tohoto dandyho sehrály tři osoby – tolerantní manželka Constance Lloyd-Wilde, pokrytecký milenec Alfréd Douglas a věrný přítel Robert Ross. Pan Wilde se kvůli své orientaci dostal do soudního sporu, ve kterém byl odsouzen ke dvěma letům žaláře. Po jeho propuštění se k němu většina „přátel“ otočila zády, pouze jediný Robert Ross mu pomohl. Právě tento pán se zasloužil o to, že si dnes můžeme přečíst Wildeho dílo či shlédnout jeho divadelní hry. Jen málo čtenářů nezná slavný román Obraz Doriana Graye prodchnutý dekadentní atmosférou, či konverzační komedie Ideální manžel nebo Jak je důležité míti Filipa.
